Knižní žně


Poslední půlrok mám pocit zažíváme u nás doma knižní žně. Jedna dobrá kniha za druhou.

S dětmi čteme od zimy samé fantasy, ale žádné obyčejné, přímo kromobyčejné. Na jaře jsem společně s nimi zhltla Bratry Lví srdce a Drakobijce: moje cesta. Především Drakobijce mě teda dostal. Kdo máte kluka 8-12 let, jděte do této četby. Aktuálně mají děti před spaním třetí díl Letopisů Narnie.

Já jsem v zimě dostala k narozeninám Pozvání k Večeři Páně od Václava Vacka, a od té doby to čtu. Často se k některým částem vracím a čtu je znovu. Pokaždé mě dostane něco nového. Hotová pokladnice myšlenek o mši svaté.

Nově projíždím i knížku psychologa Jeronýma Klimeše s podtitulem Na cestě od sebe k tobě a od tebe k sobě. Poskytuje zajímavý a rozhodně ne úplně konformní pohled věřícího psychologa a přírodovědce na otázky křesťanské morálky.

No a vařím podle kuchařek ze Svatojánu. K první jsem si pořídila dvě další a pečlivě štítkuju jídla, která mám tohle léto v plánu zkusit.

No a následující měsíc mě čeká četba sedmisetstránkové Vývojové psychologie a Metod a postupů pedagogické diagnostiky na opakování neúspěšné zk z psychologie. To bude jistě zážitek.


Čtete taky něco kromobyčejného?










***





Máje 2018

Staročeské Máje u nás v obci. Průvod začíná už ve 14h, největší úlohu v něm má mládež, která s povozem a přenosnou májkou objíždí celou obec a vyvádí holky na vdávání (mám dojem, že od 15let). To znamená, že se před každým takovým domkem průvod zastaví, malé děti udělají kroužek a mládenec vyvede slečnu, zatancuje si v kruhu s ní i jejími rodiči, rodiče podarují průvod koláči, penězi i něčím ostřejším a jde se dál. Objet celou obec zabere celé odpoledne, dovedete si představit, jak vypadá mládež i děti i všichni ostatní na jeho konci. Nicméně, právě v tu chvíli oslavy Májů vrcholí, průvod a další desítky až stovky lidí se sejdou na návsi a tancuje se Staročeská beseda, taneček, který se nacvičoval v různých institucích po obci jako je sokol, školka i domácí podmínky po několik měsíců. Letos tancovalo 13 kolon (moudřejší mě opraví) po cca 8 tanečnících, tzn. nějakých 110 lidí. Nás reprezentovala jenom Anežka, ale s průvodem jsme chodili půlka rodiny a okrojovaní jsme byli všichni.

Máje se u nás konají jednou za dva roky - pro náročnost celé akce. O to vzácnější tedy jsou. Anežku už čekají už jen čtvery Máje a bude z ní holka na vdávání. To je teda představa. :)

Hrozně to celé prožívám, ale to všichni jistě chápete, že?

Vkládám fotky náhodné, z několika mobilů, časem snad vložím i nějaké profesionálnější, protože to bylo moc pěkné a ráda bych tu vzpomínku uchovala. 


Takový náš malý La La Land. Chápete mě, že jo? :)










Máje

Chystáme se na Staročeské máje. Už zítra. Kroje (pro nás šest) jsem dávala dohromady dva měsíce. Sama jsem ušila jen vestičku pro Viktora a svoji sukni. Nejvtipnější bylo, když jsem šla do Gate pro sebe koupit jednoduché bílé triko jakože mi to stačí. Přičemž jsem zjistila, že Gate začal šít staročeské kroje (teda jakoby). Kluky jsem trochu ošidila. Na druhou stranu, jediná Anežka se odhodlala nacvičovat staročeskou besedu (taneček), tak si zaslouží celou výstroj. A že je na fotce rozmazaná, no tak to je prostě Anežka. Zítra nafotím nějaké lepší fotky.



Úlovek

Poslední den už druhých květnových královských prázdnin přišel pěkný úlovek. Já rybaření moc nerozumím, ale pomáhala jsem taky. Výhoda bydlení u rybníka č.1152 - můžu vařit a současně asistovat manželovi a dětem v jejich koníčcích. :))

Nejvěším úlovkem je ale víkend strávený v klidu, bez starostí, beze spěchu. Krása nebeská!











Náš kousek půdy
















Každý rok si fotím zahradu, protože každý rok je jiná. Letos přibylo tolik novinek. Krom slepiček i menší posezení, ísto je přichystané i na dětský bazén pro parné dny. Jarní zahrádka je každý rok radost, jak to všechno pučí a roste a plevele je minimálně. Jsme tu teď každý den. V létě to bývá horší, protože je moc vedro, jeden vzrostlý strom moc stínu neposkytuje... Pro letošek vkládám do vychytávek dost naděje, že tu budem trávit čas v parných dnech. Protože asi není jiný projekt, který by spojoval naši 1,4, 6, 8, 35 a 36letou crew než tenhle náš kousek půdy.


Slepičky

Kurník přestěhován na zahrádku a již zabydlen šesti novými členy domácnosti. čtyři statí chlapi ho museli stěhovat, na terase už se poslední dny nedalo hnout, teď pro změnu všude poletuje polystyren.

Na stavbu použil Lubš stará okna a jako kukaně dva noční stolky. Zbytek - osb desky, latě na rám, polystyren na zateplení - se musel dokoupit, takže investice to nebyla úplně malá. Kurník ještě přijde natřít, pletivo dodělat, vsadit branka.

Co si od toho slibujeme? V první řadě j to rodinný projekt, s Lubošem jsme se na jeho významu pro naše potřeby shodli a jdeme do toho společně. Děti se rády přidaly, jak jinak. Slibujeme si od něj tedy především ty společně naplnuté síly. A jako vedlejší produkt to všechno ostatní - užitečně zpracované zbytky z kuchyně, vajíčka, i v zimě využitá zahrada apod. A už teď máme naše slepičky rádi.








Manažer rodiny










Na jaře - jako každý rok a jako každý rok neplánovaně a impulzivně - přeskládání obýváku a dalších koutů interiéru. Zkrátka, doma to po zimě začne být vždy už trochu těsné. Pryč jsou ty časy, kdy jsem myslela, že náš dům je obří a museli jsme se tu hledat. Teď spíš vymýšlím, jak z jeho koutů vydyndat co nejvíce osobního prostoru pro každého člena rodiny. Takže aktuálně má každé dítě svůj pracovní stolek a nad ním svojí vlastní nástěnečku. Na diplomy, rozvrhy apod. Od září nám přibude školačka.

Terasu už bych taky měnila  - v letní obývák, ale když ona je z ní zrovna dílna a kutí se tu kurník. Slepičky přijedou už v pondělí.

Jašík chodí, dudá, vaří, kutá v písku a celkově je to nejspokojenější miminko.

Truhla - jeden z posledních garážových pokladů - přijde zlehka zrestaurovat a využít v obýváku. Když ne teď na jaře, tak do podzimu určitě.

Já jsem odevzdala školní práci, chystám se na závěrečné zkoušky, už brzy za mě bude pedagog. (Nová životní éra.) A taky se mi dost uleví, protože studium v tomhle věku a s tolika maličkými pod sukní - uf - fakt dává zabrat.

A konečně se mi daří šití, nit se netrhá, jehla se láme minimálně. Tak jsem usoudila, že zvládnu i vestičky ke staročeskému kroji na letošní Máje. Poradila mi zkušená krojařka - jen sešij kus sametu, místo ramínek dvě mašel a máš to. Jdu do toho.

Fundraiserka Nadace Via Martina Vaňková za naši mini neziskovku (nejen) udělá 108 pozdravů slunce. Už dlouho mě nic nedojalo víc.

Jen k tomu běhu se po zimě ne a ne donutit.

Tož, toť moje radosti v tom úprku zvaném manažer rodiny. Vše po chvilkách, vše za běhu, ale bez nich bych to nebyla já. 
Stěhujete? Studujete? Šijete? Běháte?  Co jsou vaše radosti, milé manažerky?