Z našeho obýváku






Naše bydlení dostalo před Vánoci několik finálních úprav. Nejen pokojíčky nahoře, ale i obývací místnost. Rozhodli jsme se vintage kredenc nahradit praktičtější knihovnou a myslím, že jsme udělali dobře. Velká místnost působí útulněji, víc obývákově a knihovna (s úžasným halabalovským křeslem hned vedle) funguje přesně, jak by měla - vyzývá ke čtení, prohlížení, předčítání. A všechny knížky na jednom místě jsou taky velká výhoda. Kredenc najde svoje uplatnění v návštěvní místnosti.

Krom toho jsem dostala darem druhou kuchyň, resp, děti dostaly, ale já tím trochu víc prostoru na lince. Je to ikea hack, z nočního stolku rast. Luboš dokoupil nějaké spárovky, ostatní jsme měli doma. Inspirace zde.

Ať jsou vaše Vánoce stejně boží jak ty naše!


Jak jsme pekli perníčky


Náš první a zřejmě poslední druh cukroví. Vůbec se mi nechtělo, protože perníčky neumím. Děcka se nejdřív popraly o to, kdo rozklepne vejce, pak o to, kdo do něj zamíchá med a nakonec přišel souboj o to, kdo ulízne víc medu z vařečky. Když ale bylo těsto hotovo, tak se vše uklidnilo a začala ta lepší část pečení. Vykrajovat už jim (oproti loňsku) jde, a tak je to dost bavilo.


Vykrajovaly víc než hoďku a byly na svoje výtvory náležitě hrdý. Já mezitím lítala s koštětem a hadrem, uklízela zbytky vejce z podstolu, mouku z podlahových spár,snažila se zjednat pořádek. :)


Naštěstí mi s nádobím přišlo pomoc jedno mimino (co ještě vůbec nemá stát!, ale už ho nezajímá nic jinýho), Mr. Washer, a vyklidilo myčku.

Předvánočnímu pečení zdar! 


V novém








O víkendu jsem dostala ten nejlepší dárek k narozeninám. Nastěhovali jsme se do dvou nových ložnic. Poslední dobou jsem nepřemýšlela o ničem jiném než o nábytku, uspořádání pokojů, co kam apod. Místnosti jsou totiž vrchní přístavba starého domku a tím jsou jejich možnosti poměrně dost omezené. Rohy místnosti například nejsou pravoúhlé, taky jsou tu komíny, kastlíky po trubky a rekuperaci a navíc poměrně malá rozloha a zkosené stropy. Takže vstupní veličiny nic moc. Navíc jsme si předsevzali využít co nejvíc z původního nábytku, do nového na míru jsme investovat nechtěli. Ale začali jsem dobře - podařilo se nám udělat úplně skvělý dřevěný podlahy a stěny jsme nechali bílý. Každá jiná barva by se s podlahou i naším vintage nábytkem bila. Pak jsem dotáhli z garáže naše nejvzácnější kousky (aby ale nedošlo k omylu - nejde o žádný drahý starožitnosti, když jsme se před pěti lety potřebovali zbavit nějakých věcí z půdy, přijel starožitník, něco vzal, ale po stoleté posteli, skříni a peřiňáku ani okem nemrkl, jejich stav je pro nás úplně ok, možná dostanou novou vrstvu laku, vzácný je  především fakt, že k našemu domu patří od jeho začátků). Zbytek věcí (hlavně do naší ložnice) jsme dokoupili v ikey.

Děti po první noci hlásili, že se jim v pokojíčku líbí. Já hlásím, že mě v ložnici taky. Většímu soukromí zdar! :)


Duchovní






Nemám žádné aktuální fotky, neb jsem foťák zapomněla na návštěvě ve východních Čechách. Tak vkládám aspoň (vypůjčené) fotky ze svatomartinské mše, kterou jsme u nás organizovali před měsícem.

Duchovně se snažím prožívat i advent, ale pořád mě něco hází zpět k všednodenním problémům. Zranění kotníku, které je už z půlky října, se pořád ozývá. Takže nemůžu chodit cvičit, což je všeobecně můj velký zdroj radosti. K tomu strašně špatně spím, protože Igísovi rostou zuby a budí se snad stokrát za noc. Ani jsem se ještě nedostala na adventní mši, a to už je skoro půlka prosince pryč.

Ale nejen negativa provází náš prosinec. To pozitivní (velmi pozitivní) je, že se blíží dokončení našich dvou ložnic. V podstatě stačí nějaké malé dodělávky podlahy a nastěhovat nábytek. To je velká radost. S Lubošem jsme na tom spolu hodně zamakali. Poslední tři týdny jsme hrdinně brousili (podlahy, dveře, parapety...), znovu brousili, natírali, lakovali a vše dokola - s třemi skřítečky vydatně pomáhajícími. Chcem se nastěhovat už příští týden. Bude to všechno strašně nové, nejen pro děti. Celou dobu, co s Lubošem spolu někde bydlíme, jsme sdíleli max. dvě místnosti. Teď to budou čtyři! A konečně nám vznikne pokoj pro hosty, aby návštěvy nemuseli bivakovat v kuchyni.

Těšíme se, těšíme. Materiálně jde všechno, jak má. Duchovně je třeba na tom zapracovat.

Krásný advent všem!

Lekce pokory







Poslední tři týdny se pokazilo opravdu všechno, na co jsem sáhla. Začalo to úrazem kotníku a vyvrcholilo to tento týden, kdy nám jedno dítě po ošklivém pádu odvezla sanitka (naštěstí je v pořádku, ale stáli nad ním opravdu všichni svatí!). Vždycky, když už si myslím, že se začínám trochu zvedat, mě porazí něco nového. Hledám to své silné já, které vše dokáže a vše vydrží. A žasnu, že ho nemůžu najít. Vidím jen malé věci, malé momenty, které mi nějak říkají, že bych asi měla přestat hledat nějaké silné všemohoucí já. Že bych naopak měla víc důvěřovat v to, že svět se točí ve správném rytmu, vše má nějaký smysl. I to, co bolí, co nepřináší užitek a zdánlivě ani radost. A že mým úkolem je dělat věci ne dokonale, ale tak, jak aktuálně nejlíp dokážu. 


Tak se opět a znovu učím pokoře. Ad majorem gloriam Dei! 




Co nového na domku?






Vymalováno, položeny OSB desky a část sibiřských palubek, aneb o víkendu se tu fakt makalo a náš vršek se po dvou letech prací blíží dokončení.  

No a protože se nahoru moc nedostanu, tak jsem čachrovala aspoň dole - další kousek z garáže v obývákovém pokusném režimu. Uvidíme, který tam nakonec zůstane. (Košíčky ve vitríně od Jany Grešákové dost nahrávají této variantě.)


Tak teď už jen vydržet a nenechat si v téhle aktuální finální fázi barák přerůst před hlavu!

Všem našim pomocníkům patří velký dík!

Interiér design III







Aneb další z mých pokusů zútulnit interiér využitím pokladů z půdy původního domku.

Křeslo mi nakonec přijde docela v pohodě i ve stávajícím stavu, tak takhle zatím zůstane.