V rybníce



Vyrazili jsme po dvou měsících do knihovny s kočárem narvaným knížkama. Půlhodinové velevypravování. Viktor že si vezme kolo, tak lítám po baráku a sháním helmu. Dvakrát se vracím pro alfu a omegu úspěšné domluvy s batoletem - chleba pro slepice. Anežka nemá čepici. Pak ještě někam zmizí, dělá "srandu", ha ha, velevytočená matka. Konečně vyrážíme.

U rybníka krásně, po včerejším mraze skorojarní slunce. Vidím to na povedenou procházku. Ještě to ale ani nestihnu domyslet, když se kolem mihne Vikouš na kole. Drncne přitom do kola kočáru, sklouzne po bahně a zamíří to bezpečně ze břehu dolů, přímo do rybníka. Zapluje tam s tím kolem úplně na totál celý.

Rybník je u břehu mělký, kdyby si stoupnul, má vodu do pasu, jenže to ho v tom překvapení nenapadne. Tak začne plavat. (První očividný důkaz toho, že se V. naučil na školkovém kurzu plavat.) Kolo leží na dně, tak ho jdu lovit, V. se vypotácí sám. Tuhle situaci nezažíváme poprvé. Loni to byla Anežka, taky v zimě. Hodila jsem ji na kočár a běžela s ní domů do teplé vany. V. to musí dojít, na kočáru není místo (batole, knížky). Chválím mu plavání. Brečí, ale je vidět, že má radost ze zaslouženého uznání. Říká, že ten jeho pád byl mnohem horší než ten loňský Anežčin. Potvrzuju, ona s sebou neměla kolo.

Doma se zahřeje, oklepe. Potřebujem do knihovny. Sháním mu nějaké náhradní oblečení (už na sobě předtím měl náhradní za zmazané předvčerejší). Něco seženu. Na kolo nechce, bere skateboard, ten do rybníka nepadá. Má veselou náladu. Slunce u rybníka pořád svítí. Pohodová procházka před námi. Tak vyrážíme.


***





1 komentář:

  1. super dobrodružný příběh s dobrým koncem!jste skvělí!jsem ráda, že píšeš:)dobrodružství zdar!

    OdpovědětVymazat