Pavel Fischer - prezident 2018





Volím Pavla Fischera. Zde jsou moje proč:

1) Když jsem se připravovala u Salvátora na křest, jedna přednáška mi utkvěla v hlavě víc než ostatní. Myslím, že přednášeli zrovna v tandemu Tomáš Halík a Marek Vácha. Byla v ní zmínka o rodině, které se narodilo postižené dítě. Ale ta rodina se z toho nezhroutila, ale dokázala danou situaci zúročit ve svůj prospěch. V té době měla daná rodina k postiženému chlapci ještě další tři děti. Ty tři děti stejně jako rodiče pracovali v péči o nejstaršího chlapce jako tým. Byli semknuti. Dokázali v tom vidět smysl. Dlouho jsem si toto zúročení nešťastné situace ve smysluplný životní obsah připomínala. Tím příběhem se mi definoval pojem křesťanské víry.

2) Za nějakou dobu jsem úplnou náhodou shlédla dokument o českém velvyslanci v Paříži. Jistý Pavel Fischer, velký sympaťák. V hlavě mi utkvěla také jeho žena. Vyprávěla s takovým klidem a samozřejmostí o své roli matky postiženého chlapce a tří dalších dětí. Jejím vnitřním pokojem se mi definoval pojem křesťanské matky.

Cesty víry: Pavel Fischer velvyslanec ve Francii


3) Na podzim jsem se dozvěděla, že náš bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer zvažuje kandidaturu na prezidenta. Přečetla jsem si také, že nejstarší syn Pavla a Kláry Fischerových před třemi lety zemřel. Shlédla jsem několik reportáží a rozhovorů s jedním či druhým z manželů. Lidé tak kovaní životem a přitom tak sympatičtí, tak vnitřně klidní, tak kultivovaní. V manželském páru Fischerových se mi definuje role prezidentského páru, jaký by naše země aktuálně nutně potřebovala.

https://www.facebook.com/PavelFischerOfficial/videos/1971626359759571/

https://www.pavelfischer.cz/927-klara-fischerova-prisel-tim-vaclav-havel/

https://www.pavelfischer.cz/2620-blesk-zeny-rozhovor-klarou-fischerovou/


Adventní naděje

Rozbil se nám špunt ve vaně, takže voda neodtíká a v té vodě navíc plavou vlasy. Taky jsou tu hromady prádla, napůl funkční vysavač a spousta dalších prací a nenaplněných potřeb.

Včera jsem četla zamyšlení, jak nebýt k uzoufání ubit všedností. Dost mi to sedlo do nálady. Návod se tváří celkem střízlivě: urči si na práci konkrétní časový úsek a v něm pracuj efektivněji než obvykle, zbytek času skutečně, na sto procent odpočívej.

Chtěla jsem začít včera večer, pak se to ale zvrhlo. Vykašlala jsem se na vanu, na prádlo, na binec a do půlnoci vyráběla adventní kalendář. Úkoly na každý den, zvlášť pro rodiče a děti. Většinou ve stylu děti makaj, rodiče si hrajou. Když jsem byla u 24.prosince, bylo mi líto, že to už končí a protáhla jsem to až do 6.ledna. Takže adventní a vánoční kalendář v jednom.

Dneska rozsvěcíme na návsi stromek, tak z modelu jasně vymezeného rozdělení práce a odpočinku asi opět sejde. Ale mám naději, v pravdě adventní, že se k tomu dopracuju. Že si ten vnitřní klid zase z prachu vydobudu.

Požehnaný advent vám všem!

Návod na hračku z dětské kresby

...jestli se to tak dá nazvat: Nechat dítě nakreslit obrázek, obstřihnout s dvou centimetrovou rezervou na švy, překreslit na látku jednou tak a jednou opačně, vystřihnout, sešít, vyplnit čímkoli měkoučkým pratelným, nechat dítě namalovat obličej. Anežčin medvídek je zhotovený z mé oblíbené manžestrové sukně, kterou jsem donosila do roztrhání. Šila ho Anežka z babičkou.
Další kousek sukně jsem využila k výměně pasu u jiné sukně, která už mi byla v pase úzká.
Pokroky v šití: po třičtvrtě roce jsme konečně s babičkou identifikovaly, proč se mi tak často trhá nit. Moc tahám za látku při průjezdu patkou (je to patka, že jo). Začátky, no...


Dárky k Vánocům


Ronja uveřejnila na svém blogu trochu provokativní text nazvaný Okradené děti o tom, jaká je odvrácení strana neustálého obdarovávání dětí:

"Dárky už se dětem nedávají jen k narozeninám a na Vánoce, ale také k svátku, ke dni dětí, na konci školního roku, na Mikuláše a na Valentýna. Když přijede babička. Když se jede na výlet. Když se jde k doktorovi. Když maminka narazí na hračku, kterou jako malá strašně chtěla.

Zavalujeme děti věcmi, a pak se nestačíme divit.
Že si jich neváží.
Že si s nimi nehrají.
Že je v pokojíčku a vlastně v celém domě pořád nepořádek.
Že mají naše děti pocit, že mají na všechno právo a nárok.
Že dopis, který napsaly Jěžíškovi, připomíná spíš sezónní leták obřího hračkářství.

Svoje děti tak (v dobré víře a z čiré lásky) okrádáme."


Celé zamyšlení určitě stojí za přečtení, viz Ronjin blog.

Moc se mi líbilo, jak jednou psala nicenka, maminka sedmi dětí, že děti pod stromečkem našly celorodinný dárek se štítkem "pro všechny, kteří rádi sportují". Byly v něm chyty na lezení, z nichž pak za pomoci všech vznikla domácí lezecká stěna.

S přibývajícím počtem dětí mi přijde jenom logický neplnit jednotlivá přání dětí, ale prostě využít rodičovské autority a zamyslet se trochu koncepčně. Který dárek by fungoval pro všechny, u čeho se budeme celý rok scházet, co bude fungovat jako rodinné stmelovadlo. Loni jsem s touto myšlenkou koupila stavebnici Keva, která tento účel jednoznačně splnila. Ovšem, pod stromečkem to zapůsobilo trochu jinak, než jsem čekala. Štítek "pro všechny, kteří rádi staví", byl přítomnými dětmi přeložen jako "tohle není vaše", a dárku si po celé svátky nikdo ani nevšiml. V danou chvíli mi to bylo líto. Po zbylou část roku už ne.

Moc letos nevím, jak naložit s všudypřítomným: napiš dopis ježíškovi, když vlastně pak nechci ta jednotlivá - vynucená, náhodně vymyšlená a prchavá - přání plnit. Při představě domu plného hraček (a že jich při čtyřech individuálně obdarovaných dětech je), nimiž si nikdo nehraje, se mi toto chce absolvovat o to míň.

Takže to vypadá, že letos děti dostanou jenom ty stmelovací dárky. Vybírala jsem je dlouho a pečlivě.Těším se, že se u nich budeme moct sejít s jednotlivými dětmi individuálně i jako celá rodina a že to bude bavit všechny. Těším se na společné hraní celý příští rok. Jen přemýšlím, jak je správně uvést v té napjaté chvíli u stromečku.

Jak to děláte u vás? Snažíte se aspoň nějak plnit přání dětí, nebo tohle necháváte spíš na narozeniny? Jak odprezentovat pod stromečkem společný dárek, aby z něj všichni měli radost (aneb jak na dárkové PR:) )? Podělte se.
 



***

17.listopad


Náročný podzim za mnou, hezké období očekávání před námi. Láme se to u mě kolem 17.listopadu.

V říjnu a listopadu 2017 jsme zvládli:

- odstavit od kojení (s ohledem na hormonální bouři s tím spojenou nejnáročnější akce tohoto podzimu, ale zvládnuta obstojně)

- několik služebních cest včetně jedné do Číny (já a děti ne, ale jako bychom tam byli taky)

- přestát dvoje neštovice (obstojně)

- ujasnit si, kdo by měl být příštím prezidentem naší země (Pavel Fišer)

- já zaběhnout svůj první běžecký závod (a nezemřít při tom a dokonce nedoběhnout úplně poslední), viz fotky, 17.11.2017

- Anežka oslavit šesté narozeniny, s čímž pro ní ( k její velké radosti) vznikají nová práva: spát nahoře na dvoupatrovce a začít pobírat kapesné

- zorganizovat 5. ročník Svatomartinského mini posvícení v lokalitě žabího rybníčku s určitě padesáti účastníky, ale spíš víc

- kývnout na možnost zpívat v ad hoc sboru rodičů s dětmi s podtitulem "Kdo má právě čas...", nacvičovat o nedělních večerech na rozsvěcení vánočního stromečku a po zbytek týdne si pak trojhlasně broukat koledy (radost)

- přispívat k chodu komunitního centra

- probrat s dětmi na náboženství Starý zákon a přehoupnout se k Novému

- rozloučit se s dědečkem


Považuju úkoly podzimu za splněné. Za týden začíná nový církevní rok - což v posledních letech prožívám mnohem víc než začátek kalendářního nového roku. Přijde mi to tak symbolické. Zvednout se z toho prachu umírající přírody a vyhlížet příchod naděje, která je nad veškerou přírodou.






Ve středních letech


Za měsíc mi bude pětatřicet. Nevím, který rok se oficiálně považuje za přechod do středních let, intuitivně tuším, že pětatřicet. Minimálně se tak teda cítím. 




Dostala se mi do ruky knížka, kterou jsem teda původně vůbec číst nechtěla, co bych z toho měla. Ale pak jsem se nějak začetla a teď jí nemůžu než doporučit. Alespoň tomu, komu táhne na střední věk a rád by se lehce předpřipravil. (Jako se my všichni rodiče malých dětí jistě už teď připravujeme na pubertu, že?) I těm, co už v něm dlí a moc si s tím nevědí rady. Petr Kukal - tady od nás z Polabí - si s tím taky nevím moc rady, nicméně nebojí se dost přísné reflexe toho, co žije. Píše o práci, životě v manželství, dospívajících dětech, nebojí se ale ani sebereflexe svých kvazimilostných vzletů ve vztahu k jiným ženským, nenaplněných uměleckých ambicí či reflexe své víry v Boha. Co může mít z takových zápisků, v nichž figuruje echt mužský pohled na věc, ženská? No, právě ten vhled do mužského světa.

V jeho popisech nejrůznějších manželských situací jako by popisoval, co se odehrává u nás doma. Jen to není očima mýma, ale pohledem chlapa. Což má zvláštní význam v tom, že to oč jsem se dosud domnívala, že je naším domácím specifikem, se ukazuje jako poměrně obecná záležitost lidí v naší situaci, našeho věku. A další význam spočívá v tom, že to není pohledem, který poměrně důvěrně znám od sebe a ze sdílené zkušenosti ostatních žen (protože ženský zkrátka sdílné jsou). Ale vlastně jen dost omezeně znám z té druhé strany (neboť muži zkrátka sdílní nejsou). 

Tak asi tak. Knížka  na zimní večery. 

Kukal, Petr. Deník muže ve středních letech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 243 s. 

www.jeziskovavnoucata.cz


Ježíškova vnoučata, projekt Českého rozhlasu na obdarovávání obyvatel domovů pro seniory, kteří nedostali dárek k Vánocům celé roky. Ježíškovým vnoučetem se stane každý, kdo se zaváže splnit konkrétní přání konkrétního seniora.

My do toho jdem.





Z webu Ježíškova vnoučata:

Ježíškova vnoučata vznikla na podzim roku 2016 na dvorku Českého rozhlasu v Jihlavě. Novinářka Olga Štrejbarová si při jednom svém natáčení uvědomila, že opuštění lidé tvoří často až třetinu obyvatel domovů pro seniory. Vánoční dárek nedostali mnohdy roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to změnit. Nápad byl na světě.
„Zeptala jsem se jednou ředitele domova, jestli se stává, že by lidé nosili vánoční dárky seniorům, jako nosí například dětem v dětských domovech. Usmál se a řekl, že nic takového se mu nikdy nestalo. To zrodilo nápad, který díky nadšení lidí spustil lavinu, co se na své cestě dál nabaluje,“ vzpomíná Olga.


Dárce se zaregistruje na www.jeziskovavnoucata.cz, do databáze vkládá svoje jméno, příjmení, telefonní číslo a platnou e-mailovou adresu. Registrace je dokončena klikem na ověřovací e-mail, který dárce dostane na svoji adresu. Údaje v databázi nejsou viditelné a přístup k nim má pouze malý okruh organizátorů.
Dárce poté může vybírat, které přání nebo věcný dar seniorovi splní nebo poskytne. Poté, co se rozhodne a svoji volbu potvrdí zmáčknutím tlačítka „Odeslat“, jsou jeho registrované údaje automaticky odeslány pověřenému pracovníkovi příslušného domova. Ten se mu bezprostředně telefonicky nebo přes e-mailovou adresu ozve, aby domluvil předání konkrétního daru nebo splnění přání.
V případě, že si v systému dárce vybere přání nebo věcný dar, je tento označen jako zarezervovaný. Dárce má pak 7 dní na poslání nebo předání daru a 9 dní na splnění přání nebo na domluvu, kdy bude splněno. V případě, že byl dar doručen, přání splněno nebo přesně domluven termín jeho splnění, označí pracovník domova tuto skutečnost v databázi a přání se přesune do kategorie splněných. Pokud k předání daru nebo splnění přání v termínu nedojde, je přání nebo dar znovu v databázi označen jako volný.

Registrace dárců zatím není spuštěna, ale každým dnem tak stane.


https://www.facebook.com/jeziskovavnoucata/

www.jeziskovavnoucata.cz

 

"Váš poradce ve chvílích nejtěžších"


Teď v úterý na Svátek všech svatých jsme pochovali dědečka. Zemřel minulý týden v úctyhodných 87 letech. Dostala jsem od rodiny za úkol sepsat smuteční řeč.

"Jak se píše smuteční řeč." Strýček google vyplivl několik zdrojů. Jeden z horních nesl sympatický nadpis "Zásady projevu na rozloučenou". Super. Kliknu na to, čtu, ale po pár řádcích mi lehce zatrne:






"Ten, kdo se za naši společnost se zesnulým spoluobčanem loučí, musí sám reprezentovat ušlechtilé lidské vztahy, aby mohl zaujmout a přesvědčit. Musí hovořit ve smyslu vědeckého světového názoru, ve smyslu všech pokrokových zásad a ideálů naší společnosti. Život podléhá podle zákonů dialektiky stálé přeměně, a proměně, je to vlastně stálý chemický proces obnovování látek. ... Pochopíme-li správně tyto skutečnosti, pomůže nám to nejen vyrovnat se se ztrátou milované bytosti, ale překonat i strach ze smrti ono dědictví zastrašovací politiky náboženství a reakčních ideologií. Pro smutečního řečníka z toho jasně vyplynou zásady, podle nichž musí stavět svůj projev tak, aby myšlenkovou hloubkou nejen vyhovoval ideovému základu naší společnosti, ale aby dokázal i uklidnit lidský cit, přesvědčit o upřímném pochopení a účasti, zmírnit zármutek a soudružsky potěšit v nejtěžší chvíli. ... Máme-li hodnotně nahradit zastaralé církevní obřady, pak musíme i do slov na rozloučenou dát místo přemíry smutku víru a přesvědčení o správnosti poslání člověka na zemi. " (http://www.pohrebnictvi.eu/pohreb/0/0/2/34)

Při poslední větě bych asi za jiných okolností vyprskla smíchy, za daných okolností mě ale spíš silně píchne v oblasti srdeční. Tohle je web, který má v podtitulu větu "Váš poradce ve chvílích nejtěžších"? Tohle je výstavní skříň českého pohřebnictví? Je vůbec možný, aby skoro třicet let po revoluci někdo bez skrupulí opsal a za aktuální vydával materiály marxisticko-leninské propagandy?


Ok. Píšu na kontaktní adresu. Třeba někdo udělal chybu. Odpověď přijde záhy. Prý jde jen o historickou literaturu, která "popisuje pohřebnictví v dobách dávno minulých." Ok. Dobře. Ne každý ví, že k citovanému textu je vždy potřeba taky doplnit zdroj, z něhož cituje. Píšu zpět, ať tak učiní, neboť bez uvedeného zdroje je to při nejmenší matoucí. Přijde zpět, že se "nejedná o knihu, ale o příručku", "o manuál pro pracovníky pohřebnictví, který zpracoval nějaký komunální podnik". E-mail je pak uzavřen konstatováním: "Jen jsem zdigitalizoval manuál, který by jinak zmizel ze světa. A to by byla škoda. Tímto vysvětlením téma uzavírám."

Koukám znovu na web. Pořád se honosí podtitulem "Váš poradce ve chvílích nejtěžších". Děkuji pěkně, ale o takového opravdu nestojím.

Pohřbem dědečka se mi otevírá úplně jiný svět. Doteď jsem řešila především porodnice. Začíná mi však být jasné, že stejně jako v porodnictví, tak i v pohřebnictví je před námi spousta práce...

Nakonec pak, abych dostála titulku tohoto článku, přikládám odkazy na opravdu kvalifikovanou pomoc v oblasti konce života:

Cesta domů: www.cestadomu.cz

Ke kořenům: www.kekorenum.cz

Tobit: www.tobit.cz


Znáte další?


Poetika prostoru


... našeho uličkového a kapličkového alias žaborybníčkového.




Chystáme svatomartinské posvícení. Letos beze mše, nýbrž jako žehnání zvířat a krajiny s poděkováním za úrodu. Naše obnovená mini kaplička sv. Martina už po páté v řadě v akci. 


***

Co se děje v Labi



Jiří Havel
Co se děje v Labi

V Labi, kousek od Kolína,
honí líný kapr lína,
sledují je okouni.
Na ně zase hledí cejni,
smějí se jim, že jsou stejní -
jen jeden prý okouní.








Máma musí vyprat plínky

...má dvě holčičky malinký,
máma musí smažit jíšku
do polívky pro Františku,
uvařit krupičku pro Martičku.

Máma musí večír vždycky
ohřát vodu do vaničky
a nesmí pak při koupání
zapomenout na zpívání.
Přivolá tím andělíčky
do postýlek nad holčičky,
přivolá tím andílky
nad holčičky malinký.

(Ivan Martin Jirous, Magor dětem)








******************************************
Toho času Igísova nejoblíbenější uspávánka. A moje taky. Je v ní taková příjemně útěšná melancholie, která rezonuje s touhle mojí zvláští podzimní a odkojovací náladou. A zároveň rozvernost, které se nám u nás doma dostává dosyta.

Pravidla domácnosti

Co je otevřené - zavři.

Co leží na zemi - zvedni.

Co je špinavé - umyj.

Co je hladové - nakrm.

Co je smutné - pohlaď.

Našla jsem na fb a ihned vyvěsila u nás doma. Tak nějak to jako celek hřeje u srdéčka. Stejně jako uplynulý prodloužený víkend.

Začátek podzimu


Obrazem.

Podzimu se dosti obávám, protože mě čeká pár náročných akcí mezi nimiž kraluje odstavování mimina od kojení. Já vím, že jsou na to různý zmírňovací návody, ale pro mě to bylo vždy - nehledě na to, jak dlouho jsem kojila -  jak hlavou proti zdi.

Jako záchranné opatření jsem si stáhla appku RecetteTek na ukládání receptů a stahuju si návody  jen na ty nejlepší z nejlepších podzimních jídel.

Jiný tip na hezký podzim někdo?








Otevíráme sousedské komunitní centrum.