Čtu








V poslední době hodně kojím, takže i hodně čtu. V poslední (postní) době to byly tyhle knihy:



Michal Kolář: Bolest šikanování

Určitě povinná četba pro všechny aktuální či budoucí pedagogy. Ale i pro nepedagogy knížka může poskytnout zajímavý vhled do fungování skupiny (i celku společnosti) z hlediska dichotomie slabší-silnější.



O.A.Funda: Ježíš a mýtus o Kristovi

Ateistický výklad života a smrti Ježíše z Nazareta. Sám Funda v úvodu píše, že knihu nedoporučuje věřícím. Takové nedoporučení na mě funguje jako červený hadr na býka. Možná ví, jak to chodí, tak proto nedoporučuje. :) Kniha mnou navzdory upozornění nijak zásadně neotřásla. Malé otřesy považuju za nutné. Naopak mě navnadila na další doporučenou literaturu a utvrdila v tom, že cesty křesťanské víry jsou velkým celoživotním dobrodružstvím.



Michelle & Jim Bob Duggar: A Love That Multiplies

Kdo nevíte, neznáte, Duggarovi jsou velmi konzervativní křesťanská americká rodina s 19 dětmi. Už mnoho let mají svou reality show v nějaké americké televizi. Sem tam kouknu na nějaký díl na youtubu. V poslední době jsou kolem nich různé kontroverze. Kdo chce, snadno vše vygooglí. Koupit si tuhle knížku byl takový náhlý nápad, hlavně protože mě - ze zjevných důvodů - zajímá, jak se šéfuje takhle velká rodina. Rodiče Duggarovi zde sdílejí spoustu příkladů konkrétních komunikačních strategií, které používají ke komunikaci se svými dětmi v konkrétních situacích. Od batolat po teenagery. Jelikož jsem v poslední době - ve té smršti různých povinností - ráda, že dýchám, a hlava jede spíš v úsporném režimu, jsem ráda, že jsou tak explicitně popsané, že je stačí jen přeložit do češtiny a hned natvrdo použít. Jediný co, tak člověk musí číst v té smršti jejich rodinných pravidel a zákazů lehce selektivně a nezaleknout se toho jejich dost specifického amerického konzervatismus.



A krom toho, že kojím, tak už i přikrmuju.  A Jašinovi je 6 měsíců. Fotil Viktor.




Velikonoce 2017



Krásné a požehnané Velikonoce všem!







Fotka vypůjčená od Marťase.

Dobře bylo. A kde jsme byli, to určitě i nezasvěcení poznají. :)

Radost





Radost, že můj dnešní den nebyl marný.

Radost, která proměňuje můj všední den.




Radost, že nebe mohu prožívat i ve svém nitru.









Aby se mi ta radost nerozplizla, nerozutekla, někam nezakutálela, na 40 dní se loučím z těchto sfér.

Nashle po Velikonocích.

***


Co my zjara



Rybník roztál. Naposled jsme bruslili předminulý víkend. Dobrých 10 dní jsme chodili koukat na tání, ledovou tříšť, plovoucí kry. Postupně jsme tam zahučeli tři z šesti (i já), nikdo ale se netopil, ani neutopil. Měli jsme zážitek a o zkušenost víc (win-win!).

Jarní sluníčko se do toho opírá, takže depka z tun a tun bahna (venku i doma) pomalu opadá. A dnes jsem objevila první kvítka.

Doma nám roste: 1) Jašík (už mu jsou 4 měsíce), 2) Igís (oslavil 3.narozeniny), 3) knihovna (studovna bude brzy hotová).

















      ***

Tenhle pokoj II.



Děkuji mnohokrát za milé komentáře k předchozímu příspěvku. Děti byly taky nadšeny. A už to tam podle toho taky vypadá. :)


Dneska představuju druhý dětský pokoj. Teda toho času ho žádné dítě trvale neobývá. Pracovně má název studovna (bude se v něm jistě pilně studovat!). Fakticky slouží jako pokoj pro návštěvy, jako hernička, jako nucená samotka apod. Je to jediný pokojík v přízemí vedle hlavní obytné místnosti, tak proto tolik funkcí.


Spíchli jsme ho dost rychle. Včetně dřevěné podlahy za týden a kousek. Hlavně díky mému pracovitému mužovi. Ve výsledku jsem ráda, protože jsem úplně odvykla životu na stavbě.


Zatím je to spíš torzo. Chybí plakáty na stěnách. Jako ve správné studovně tu budou pro navození správného klimatu samozřejmě viset školní plakáty. :) Hlavně tu ale chybí velká knihovna, která bude ze zbytku podlahových palubek od podlahy po strop - tam, co býval kuchyňský kout a kde jsou ty zatřené dlaždičky.

Jinak jsou tu dvě pracovní místa, jedno čtecí křesílko, hrací koutek a postel pro návštěvy s druhou matrací  -  vždy připravena. No a starý okno, to už tu asi taky zůstane.








 







A protože to byl poslední nedodělaný pokoj, tak jsme právě asi dostavěli! 

Pokojíček pro 4 děti



Tenhle týden jsme měli doma jen Jáchyma, tři ostatní děti prázdninovaly. Cíle týdne bez dětí byly velmi ambiciózní. Většina je stále v procesu, ale podařilo se nám dát do kupy aspoň pokojíček.

Zvládnul pojmout 4 postele, rozkládací gauč, skříňky na poklady, houpačku, velkou skříň na hračky i hrací koberec. A myslím, že se nám povedl.



Aby jsme tam narvali obě dvoupatrovky, museli jsme jednu o 10cm zkrátit. Což nebylo ani trochu easy peasy a jednu chvíli to vypadalo na patmatovský závěr celé akce. Nakonec se ale i ten poslední centimetr poddal.

Zdi ještě čekají na poličky nad gauč a plakát nad skříňky. Luboš mě naučil používat vrtačku, tak se budu moct vyřádit.

Tenhle pohled je pořád stejnej. Skříň už si zkrátka vybudovala reputaci. Na to že už málem plála v kamnech. To stejný postel, která k ní nejspíš kdysi patřila a doteď na ní spala Anežka. Ta půjde dolů do toho pokoje, co je v procesu, pracovně dostal název studovna.


Pokojíček před předěláním: zde.